Co je nejlepší na nemocné klouby?

Na klouby beru doplněk "íhahá", usmívá se na mě od ucha k uchu vysoký pán. Z pusy mu žlutě svítí velké pevné zuby.  Představuju si, že za chvíli pohodí hřívou - pardon ofinou, poposkočí a odběhne si do luk a polí protáhnout kosti. 

Občas, když zavítám do některého z hypermarketů a pozoruju naše nakupující spoluobčany, připadám si jako v Zombielandu. Většina zdravých, mladých i starších nákupuchtivých různě visí nebo pololeží na vozících. Nohama při tom podivně šourá jako starý pes v posledním tažení. Táhnou za sebou zadní končetiny, jako kdyby je už nemohli, nechtěli nebo neuměli používat. Ale možná se pletu. Třeba si je právě tím šouráním a popotahováním za sebou šetří.

Potom u schránek v našem baráku potkám paní Černou.  A na celý Zombieland rázem zapomenu. Sousedka je už celá artritidou, kterou má zasaženu i páteř ohnutá až k pasu. Ale vždy má dobrou náladu. Hodně mluví a špatně a  pomalu chodí. Paní Černé je 75 let a když se jí kdykoliv zeptám, kam jde - šibalsky mi odpoví, že za chlapama. Její rozhled, smysl pro humor a nadhled je obdivuhodný. I když se často dívá už pouze k zemi. S ní jsem pochopila, jak moc jsou důležité pro staré a nemohoucí lidi lavičky. Před našim domem sice žádná nestojí ale sousedka to vyřešila po svém.  Druhé nejčastější místo kde ji potkávám je parapet výkladní skříně nejbližšího obchodu. Tam posedává v zimě i v létě a zvedá hlavu vysoko až k oblakům.

A tak jsem si řekla, že se poučím a nechám si poradit od starších a zkušenějších. Na nemocné klouby je nejlepší pohyb. Dokud to lze, tak bez opory. A pokud už ne, půjde to třeba s holí nebo s berlou. Pokud nestačí jedna, přiberete druhou. A pokud vám to váš zdravotní stav dovolí - jdete na operaci.

Já jsem tak ráda, že jsem si ty kyčelní klouby nechala vyměnit. Pochvalovala si mi Ivanka, která brzy oslaví sedm křížků ale stále ještě pracuje čtyři dny v týdnu.  Vůbec si nedokážu představit, jak bych teď fungovala. Ivanku prý s prominutím, jak říká na úvod: sere vždycky jaro, protože má narozeniny a uvědomí si svůj věk. Ale hned v létě se ji nálada zase zlepší. Taky ji štvou dědci. Jedinej dědek, kterej mi nevadí je ten, vedle kterého jsem zestárla, říká. Ale nové klouby - ty si nemůže vynachválit!

Zatím jsou ještě všechny moje kosti i klouby v pořádku. Nesužuje mě artróza, artritida ani osteoporóza. Mohu si chodit kam se mi chce a kdy se mi zachce. Bez berlí. Svižně i zvolna. Houpavě i zdlouhavě. Našlapovat můžu na špičky jako baletka. Anebo na paty jako ti, kteří se učili chodit bosi. Potichu jako Indián na válečné stezce. Běhat hlasitě a drnčivě jako pes po plovoucí podlaze nebo dusat jako kuna, která se vám usadila na půdě.

Slibuji však, že s nákupním vozíkem budu, dokud to půjde jezdit důstojně a zpříma.  A budu při tom nakupování našlapovat jako bývalý důstojník. 

Tak na mě zapůsobil 81 - letý muž s nákupním vozíkem, ve kterém si vezl svou vycházkovou hůl. A poradil mi: "Víte, co je nejlepší na nemocné klouby? Mladý milenec!" spiklenecky se usmál, otočil se a ukázal mi záda rovná, jako pravítko.