Co dělat, když mám strach?

Píše mi občas jedna paní. Už jsem ji snažila několikrát upozornit na to, že není v mých silách ji pomoci. A že by se svými problémy a starostmi měla navštívit odborníka. Dnes mi ale opět napsala: "Ilonko...když má člověk strach...tak co? Budu se snažit odpovědět jí alespoň tímto způsobem.

Každý se něčeho bojí. Lidé se bojí nemoci, bolesti, smrti, ztráty milovaného člověka. Mají strach, že neobstojí, neuspějí v životě. Pamatuji si na spolužačku, která se fyzicky celá třásla před písemkou, ačkoliv učební látku znala a uměla. Další měla zase strach z maminky, pokud ve škole dostala horší známku. Strach té druhé spolužačky byl podložený zkušenostmi, protože maminka nešla pro ránu daleko.

Strach by se tedy možná dal rozdělit na oprávněný a domnělý. Je důležité si uvědomit, že strach má velmi silnou vibraci a že je schopen přitáhnout přesně to, čeho se bojíme. Je to takové vesmírné přání naruby. Něco si nepřejeme, ale přesto na to neustále myslíme. Máme to v hlavě i v celém těle.

Co se děje v těle:

Když člověku hrozí nebezpečí začnou se mu do krve vyplavovat hormony ve zvýšeném množství, které zrychlují pulz a krevní tlak. Urychlují metabolismus a vyvolávají napětí ve svalech. Za určitých okolností /návštěva zubaře, rozvod apod./ je to normální reakce. Pokud je strach jednou z hlavních emocí našeho podvědomého programu chování udržuje nás v neustálém napětí.

Nepřetržité vnitřní napětí vede k žaludečním vředům, vysokému krevnímu tlaku, vypadávání vlasů a dalším problémům. Strach oslabuje imunitní systém.

Nemoci spojené se strachem:

Agorafobie - patří k úzkostným poruchám. Obecně je chybně považována za strach z otevřených prostranství. V podstatě jde ale spíše o strach z veřejných prostranství, míst, kde by nebyla rychle dostupná pomoc, a situací s nimi spojených. Tyto obavy mohou způsobit, že osoba trpící agorafobií se bojí opustit domov. Přitom ale může například přijímat návštěvy a pracovat, aniž by se porucha projevila – pokud ovšem zůstává ve své „bezpečné zóně“.

Panická úzkost - psychická porucha charakterizována opakovanými záchvaty intenzivního strachu a vnitřní nepohody, které vznikají náhle bez zjevné příčiny. Během několika málo minut dosahují maxima a trvají zpravidla několik minut. Takovým epizodám nebo záchvatům se říká panická ataka.

Fobie - je úzkostná porucha charakterizovaná chorobným, bezdůvodným strachem z věcí, situací nebo lidí. Tento strach může být ochromující. Výrazně narušuje běžné fungování a může zasahovat do každodenního života. U fobie jsou typické příznaky jako bušení srdce, pocit na omdlení a pocit ohrožení (více v sekci psychické a fyzické příznaky). Pouhé pomyšlení na fobickou situaci může vyvolat úzkost. Postižený si nesmyslný strach plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit. Fobie má svůj objekt, na který je vázána a podle kterého je také pojmenována. Je známo přes pět set druhů. /zdroj Wikipedie/

V případě výše popsaných příznaků bych strach určitě nepodceňovala. Okamžitě bych navštívila lékaře. Protože o svém strachu toho víme nejvíce my sami.

A tak jako jsme schopni si ho prožít, můžeme s ním i pracovat. Opakuji, že tato rada se netýká výše popsaných nemocí. My ostatní, zcela zdravě se strachující můžeme ve svých představách prožít svůj strach až dokonce. Anebo také nemusíme. Můžeme svým strachům jít vstříc.

Silným není ten, kdo všechno zvládne za každou cenu - ale ví, že to nakonec nějak zvládne. Sám, nebo s těmi, kterých se situace týká. Svůj strach si prožívá ale nepokládá se už do něj jako dřív. Ví, že je to běžná emoce jako každá jiná. Je silný tím, že už ho dobře zná a nebojí se ho. Je to stejné jako s plaváním. Když se učíte plavat, také víte, že se můžete utopit. A po čase přestože plavete pravidelně víte, že voda není vzduch a že nejste všemocní. Komplikace přicházejí po celý život. A celý život se všichni učíme. Silný člověk pláče stejně jako slabý. Půjde se přitulit k partnerovi, dětem nebo psovi, když je potřeba.

Náš strach ale může být i náš pomocník. Ukazuje nám naše slabá místa, která můžeme přijmout a opečovat. Stejně jako pečujeme o své nemocné rodinné příslušníky. Většinou je strach pouze v naší hlavě. A je docela možné, že strach je strážce truhly našeho nejdražšího pokladu. A ten poklad se jmenuje svoboda rozhodování.