Dívčí trable

"Jsem tak naštvaná až se mi chce z toho brečet!" hlasitě štká do telefonu na sedadle slečna vedle mě. Asi budu taky brzy naštvaná. Protože právě přerušila mou tramvajovou siestu. Copak se musí ze svých intimních problémů lidi vykecávat v dopravních prostředcích? Na to by snad už měl být zákon. A v každém vagonu a autobusu by měla být značka Zákaz telefonování.  Slečna tvrdí, že má zraněné srdce a řve jako kráva.  Proč takhle neječela na toho vola, který ji ublížil? Jo, pardon - protože my ženy chceme vypadat stále mile a hezky? Co kdyby si to třeba ještě rozmyslel a nakonec ještě na to rande přišel, že?

 "A to jsem si umyla vlasy, udělala nehty, vybrala si správný oblečení na večer, namalovala jsem se! Víš, kolik je s tím práce a kolik to zabere času! No a  hlavně, řekla jsem to doma!" pokračuje slečna

"Oni /muži/ to mají oproti nám tak jednoduchý. Jen si prohrábnou vlasy, natáhnou džíny a stříknou se dvakrát kolínskou a jdou."

Šmankote děvče, tak mu to nedělej tak  jednoduchý! chce se mi vykřiknout. Nech ho, ať se snaží on. Nebuď dostupná. A když se nebude snažit, tak asi o tebe nestojí.

"A to jsem mu psala, že ráno musím vstávat v pět hodin. Že se musíme sejít dřív. Ale on mi odepsal, že musí ještě domů za mámou. No, tak na to jsem mu napsala, že doufám, že se tedy nesejdeme, až někdy kolem devátý."

Proboha, proč ho nepošleš do háje. Copak je jedinej chlap na světě?

"No a tak jsem se sešla s kamarádkou a čekala do těch osmi hodin. Ale žádná sms mi od něj nepřišla. To už jsem nevydržela a napsala jsem mu: "Tak co?"

No tak asi NIC. Mám chuť jí vlepit facku. Když asi nepíše, tak tě má na háku. Ty Náno zamilovaná a zoufalá. Kdyby někdo dokázal vymyslet očkování proti naivitě, zaplatila bych ti klidně tři dávky. Proč to máme všechny jako přes kopírák? A proč si to zklamání prostě musíme zažít? Abychom zjistily, jak se máme chovat?

"A on mi odepsal, že mu to dneska nevyjde. A co teď řeknu doma? Když jsem všem už oznámila, že mám rande?"

Klidně řekni, že ho porazil kamion. Mě je to fuk. Tobě stejně není pomoci. Zabiješ přemýšlením o tomhle debilovi dalšího půl roku, protelefonuješ paušál s kamarádkama, probrečíš tunu papírových kapesníků ale mámě to nepovíš? Třeba by ti řekla to, co ti kamarádka neporadí. Že tě má ráda. A že si zasloužíš víc. Někoho, kdo o tebe bude stát. A napíše ti jako první. A že muži jsou lovci. A potřebují mít čas se zamilovat. A že na vztahu musí pracovat oba. Celý život. "Típni to tý kámošce a zavolej někomu, kdo tě má rád, ty kozo. Hned!"