Šišmejme tělo i duši
Všechny věříme na zázraky, na sílu opravdové lásky a na spravedlnost. V každé z nás je uložen archetyp Popelky, Zlatovlásky i Ošklivého kačátka. To je ten důvod, proč jsme tak lehce přístupné různým úpravám zevnějšku a s přibývajícím věkem jsme ochotny přemýšlet i o plastických úpravách.
Určitě s tím souvisí i přirozená potřeba žen o někoho pečovat. Každé malé dítě dnes už ví, že čemu plně věnujete svou pozornost, to se posiluje. Není to tedy pouhý úklid, vaření, utírání nosů, sbírání hraček ale je to dvacetičtyřhodinová péče a pozornost, kterou ženy věnují svým rodinám. A stejnou pozornost si přejí na oplátku dopřát taky samy sobě. Na hodinu se naložit do vany a nikoho nevidět. Celý večer strávit čtením knížky v posteli. Vyrazit na singl procházku do přírody a mluvit se stromy. Anebo se nechat hýčkat od kadeřnic, pedikérek, kosmetiček, masérek a manikérek.
Každá z výše popsaných péčí je stejně důležitá. Ale co je pro nás v tuto chvíli ze všeho nejdůležitější nám řekne pouze naše tělo, popřípadě chcete li naše duše. A když mu pozorně nenasloucháme, bude na sebe hlasitě upozorňovat nejrůznějšími způsoby.
Všechny doufáme v zázraky. Proto rády sledujeme kadeřnické, módní, i tělesné televizní proměny lidí. Staří se změní v méně staré, ploché ženy v prsaté. Z nosatých se jakoby zázrakem stanou pršáčkové, rosolovatí se promění v pevné a tlustí v tenké. Jen nám při těch úpravách není umožněno nahlédnout do hlavy a následně do duše. Je pravda, že následný wau efekt je úžasný. Divák i upravovaný objekt vnímá vnější proměnu pozitivně. Nikdo nemůže zpochybnit, že vypadá lépe než před proměnou. Ale už nám není umožněno vidět pokračování příběhu.
Odrazí se vnější proměna dotyčného i uvnitř? Dojde k zázraku? Změní se stejně zázračně i jeho život? Je fatálně proměněn, spokojen a šťasten? Věří si více teď, když má nos pršáček a horní ret stejně plný jako dolní? Troufá si na více výzev osudu?
To je otázka, na kterou jsem hledala odpověď. Proč se Popelka dočkala lásky? Čím si vysloužila tři oříšky naplněné kouzelnými předměty?
Z blbců nikdo chytráky nevytvoří. Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Všichni si myslíme, že nám je jasné, co je pro nás nejdůležitější. Ale stejně čas od času vždycky nějakému rozmaru podlehneme. Je velmi lákavá představa, že se z nás nějakým rychlým a bezbolestným zásahem stane bytost hezčí, neskonale sexy, usměvavější, obletovanější, obdivovanější a úspěšnější. A že z té naší proměny celý svět padne na prdel. A bude se tlouct do hlavy, že nás tak dlouho přehlížel. A my budeme skromně říkat: "Ale my jsme takoví byli celou dobu. Jen si toho nikdo nevšiml."
Ošklivé káčátko v pohádce nakonec zjistilo, že je krásnou labutí. Nalezlo své štěstí ve společnosti jiných vrubozobých - labutí. Ačkoliv ji původně jiní vrubozobí - kachny odmítaly.
Princi Jiříkovi pomohla zvířátka /mravenci, ryby a mouchy/ v plnění úkolů a získal Zlatovlásku i její lásku.
A Popelka se vdala se sebevědomím i vírou, které se macecha i nevlastní dcera snažily všemi způsoby utlouci.
Žádní plastičtí chirurgové v pohádkách nedostali příležitost předvést své umění, neboť se pohádky odehrávaly v mládí hlavních postav. Přesto nás tyto příběhy budou znovu a znovu těšit a fascinovat.
Je z nich cítit láska a víra, že vše špatné se nakonec v dobré obrátí. Že vše má v životě smysl.
Šišmejme tedy své tělo i duši.
Protože každý den se stane malý zázrak.
Když se probudíme a na obloze vyjde slunce a my zjistíme, že jsme pořád ještě tady.
S pršáčkem nebo bez. Ale jen my samy si vybíráme komu a čemu svůj čas a pozornost budeme ten den věnovat.
/přestože je článek psán v rodě ženském, týká se pochopitelně i mužů/
šišmat = pečovat, mazlit se
Ilona Ondráčková
Dušičková pohádka
Zahlédla jsem je jednoho prosluněného odpoledne, jak kráčí přes rušnou křižovatku v Praze. Věnovala jsem se zrovna své jedné z nejoblíbenějších činností při čekání na tramvaj. Chytání lelků a pozorování svých bližních.
Ilona Ondráčková
Podzimní zen
Příroda nám namíchala nový parfém Podzimní zen. Vůně země, která je naplněná až po okraj všemi svými odvedenými sliby. Sametově hladká i drsně vroubkovaná. Odrážejí se v ní barvy temně fialové, tmavě rudé, zářivě žluté,
Ilona Ondráčková
Boj o kouzelnou knihu
Po zatažené obloze se opilým tanečním krokem začal prohánět vítr. Chvíli tančil svižnou polku v kruzích aby za chvíli změnil styl v trhané a rychlé tango. Vír ledového vzduchu hnal oblaka do houfu před sebou.
Ilona Ondráčková
Neplánovaná dovolená
Na dvorku v trávě ležela opuštěná růžová teniska. Rozhlížela se udiveně okolo sebe. “Kdepak se schovává moje kolegyně? Moje věrná družka, druhá do páru?” Ale ať se rozhlížela doprava i doleva, kam jí špička a pata dovolila kouknout,
Ilona Ondráčková
Tureček za sedm korun
Stalo se to devadesátých letech. Káva turecká do skla i do šálku se v kavárně u Hubáčků podávala za pouhých sedm korun českých. A v celém Písku byla nejlevnější. Pracovala jsem tenkrát jako barmanka v denní kavárně.
Ilona Ondráčková
Bárbínka
"Jmenuji se Tamara! A je ve mně víc života, než v té malé ubožačce! Tiše a zle zaševelí malou pusinkou plastová panenka s blonďatou ofinkou a dvěma culíčky.
Ilona Ondráčková
Svatby jako řemen
“Takže, dědo. Máte auto číslo 2 a budete se držet hned za autem číslo 1, ve kterém pojede ženich se svým svědkem, bratrem nevěsty a jejich dcerami. Je vám to jasné?”
Ilona Ondráčková
O třech syrečcích
Žili byli, ale spíš se jen nazdařbůh kutáleli tři syrečci. Byl krásný jarní den v parku. Užívali si vyhlídku ve stínu, chráněni barevnými kosatci a tulipány. Nasávali ze všech stran novou vůni. Tak odlišnou od jejich syrečkové.
Ilona Ondráčková
Láska v nebi
Srdce osamělé romantické ženy je jako srdce z pouti. Obrovské, kýčovité a přeslazené. A křičí na všechny světové strany: Miluji Tě! A ze všeho nejvíce touží po lásce. Lásku zažívat a dostávat. Být ta jediná a osudová.
Ilona Ondráčková
Puberťačky ze střední
“Nejsi vůbec marná, Nikčo.” škádlila ji tenkrát v březnu spolužačka ze střední, když si na společných záchodcích zvýrazňovaly rty růžovým labelem s příchutí jahody a kontrolovaly v zrcadle, zda se jim nerozmazala řasenka pod očima
Ilona Ondráčková
První dovolená v obytňáku
"To je dlouhá cesta!" podává stížnost dvou a půl letá vnučka už po několikáté "Do Polska jezdí socky." konstatuje otec zetě, bývalý kamioňák "Na další cestu pojedu nejdřív až za rok!" upřesňuje dcera
Ilona Ondráčková
Svatba s příchutí burčáku
“Ano!” Vyslovila jsem rázně a nahlas to důležité slovo. Ale neuvědomila jsem si, že jsem právě skočila oddávajícímu úředníkovi do řeči.
Ilona Ondráčková
Soumrak sexbomby
Nejdřív jsem si myslela, že hubnu a zaradovala jsem se! Bodejť by ne. To věčné pocení! Ty probdělé noci! Ty propady krevního tlaku a pokusy o mdloby. Když nevíte, zda vám zrovna došel v krvi cukr nebo estrogen?
Ilona Ondráčková
Umělá inteligence nás odnaučí aroganci
jsou schopni ze sebe lidé vyplodit a jak se chovají, když přijdou požádat jiného člověka o službu, servis. Takové chování jsem nezažila ani v podnicích pochybné kvality a pověsti! Ve kterých jsem kdysi pracovala.
Ilona Ondráčková
Kdybych byla květinou
Moje milovaná babička Bedřiška, kterou vychovaly jeptišky a vdávala se až po třicátém roku věku byla bylinkářka. Bohužel jako dítě jsem se neptala na podrobnosti. Kdo ji naučil umění, která bylinka je vhodná na kašel ...
Ilona Ondráčková
Má smysl si ještě něco přát?
"A má to ještě smysl? Něco si přát? Když to všechno stejně nakonec dopadne úplně jinak?" zeptala se mě v telefonu bývalá kolegyně Maruška, ve chvíli kdy jsme si vzájemně přály do Nového roku.
Ilona Ondráčková
Vánoční citová bouře
Po většinu roku jsem emočně rezervovaná, až citově chladná. Vypjatým emocím se zručně vyhýbám. Ale všeho dočasu!
Ilona Ondráčková
Zahrajme si na TRT
"Trt Ilona, s bílou rouškou! Vidím tě. Jsi zastřelená. Už nehraješ." "Ilona nemá bílou roušku. Sám jsi mrtvej. Vypadáváš ze hry. Příště pořádně čum!"
Ilona Ondráčková
Co je nejlepší na nemocné klouby?
Na klouby beru doplněk "íhahá", usmívá se na mě od ucha k uchu vysoký pán. Z pusy mu žlutě svítí velké pevné zuby. Představuju si, že za chvíli pohodí hřívou - pardon ofinou, poposkočí a odběhne si do luk a polí protáhnout kosti.
Ilona Ondráčková
Nevěrným až po smrti
O tom, co nás čeká za závojem,který dělí život od smrti se jednou přesvědčíme každý sám. Romanticky si představuju, že budu příliš slabá, stará, nemohoucí a nebudu se bránit. Oddat se její otevřené náruči.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 133
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1745x