Umělá inteligence nás odnaučí aroganci
V tomto týdnu jsem navštívila zákaznické centrum PRE na Národní třídě v Praze a od té doby musím přemýšlet o tom, zda už je budoucnost lidstva zpečetěna? Během půl hodiny jsem žasla, co všechno jsou schopni ze sebe lidé vyplodit a jak se chovají, když přijdou požádat jiného člověka o službu, servis. Takové chování jsem nezažila ani v podnicích pochybné kvality a pověsti! Ve kterých jsem kdysi pracovala.
Kam se tedy tzv. posunula služba lidem? Nevinná administrativa, či zákaznický servis? Anebo je stále stejná? Jsou lidé stejní? Záleží jim pouze na perfektní službě a spokojí se s automatem na knoflíky na každé veřejně přístupné přepážce, recepci, restauraci? Obejdeme se v budoucnu bez jiných lidí? Proč jsme tolik kritičtí a přísní na jiné, pokud jde o placenou službu a potom marně hledáme spřízněnou duši v našem okolí? Potřebujeme neustále s někým poměřovat síly, nebo jsme v právu? A poté jako odpustky, nebo vyrovnání shromažďujeme sbírky pro slabé, abychom se cítili lépe? Nebo silnější a lepší?
Je to už téměř 20 let, kdy mi kamarádka Irenka s očima navrch hlavy ukazovala náramek s kamínkem, který nosí ve dne v noci na ruce, aby zabránila vlivu škodlivého vlnění, které k ní prostupuje z mobilního telefonu. Taky mě nabádala, abych v žádném případě svůj mobilní telefon nenechávala ležet v místnosti, ve které spím. Chápavě a soucitně jsem pokyvovala hlavou a v duchu jsem si říkala: " No cos čekala, když jsi sama cáklá? Že tvé kamarádky budou ryzí intelektuálky nebo vědecké pracovnice?"
Uběhly dvě desítky let a nikdo se nediví, že nás náš mobilní telefonní přístroj zná lépe než rodinní příslušníci. "Konspirační teorie!" křičí jedni! "Sociálním sítím jde jen o zisk a vekslují s našimi soukromými daty a podsouvají nám reklamy, podcasty, videa podle naší momentální nálady!" křičí další! Mozek je v panice, protože ať chce, nebo nechce ho zabarvují a ovlivňují emoce. Mentálně si proto vyrábíme pomyslné náramky sami proti sobě. Protože očekáváme, že nám druzí lidé budou plnit přání, stejně jako to dělají naše telefony. Bez špetky emocí.
A tak poslouchám před přepážkou číslo 5 tu zákeřnou vypointovanou aroganci mladé slečny a nechápu, na kterých místech virtuálního vesmíru byla vycvičena k boji proti člověku.
"Já vám asi nerozumím."Snaží se najít jádro pudla paní za sklem.
"Už zase?" Zle opáčí slečna.
"Budete tedy hradit měsíční platby z účtu?" Upřesňuje si informace zaměstnankyně.
"Kdyby jste mě pozorně poslouchala, tak jsem vám toto sdělila hned v prvních pěti minutách našeho rozhovoru."Tne slečna do živého, rozpustí si culík a kouká vzhůru do stropu. Zřejmě očekává, že si pro ni už letí vesmírný koráb z planety polibtemivšichnišos a zbaví se nás.
Netuším jak dopadl rozhovor u přepážky číslo 5, protože mé pořadové číslo bylo konečně vyvoláno šťastnou sedmičkou. Ale stejně jsem se neubránila a na otázku jaké máte přání, jsem si se slovy. "Jak to tady můžete vydržet?" na chvíli opřela čelo hlavy o přepážku.
Stejně se ale obávám nejhoršího. Nasadíme si z vlastní sobeckosti za všechny přepážky roboty. Budou krásní, sofistikovaní a milí. Za každou naši aroganci se budou na nás usmívat barevnýma zářivýma kamerkama místo očí. Sedět ale budou pro vlastní bezpečnost za nerozbitným sklem. A když nám po padesáté první na naše: " Už jsem vám to říkala v prvních pěti minutách odpoví: "A můžu pro vás tedy ještě něco udělat?" tak nakonec explodujeme ve vlastním vesmíru. Sami v sobě. V budoucnosti, kterou jsme si tak dlouho připravovali. Jen proto, že jsme nedokázali mít soucit. Sami se sebou ani s těmi druhými. Krásný den milí pozemšťané.
Ilona Ondráčková
Dušičková pohádka
Zahlédla jsem je jednoho prosluněného odpoledne, jak kráčí přes rušnou křižovatku v Praze. Věnovala jsem se zrovna své jedné z nejoblíbenějších činností při čekání na tramvaj. Chytání lelků a pozorování svých bližních.
Ilona Ondráčková
Podzimní zen
Příroda nám namíchala nový parfém Podzimní zen. Vůně země, která je naplněná až po okraj všemi svými odvedenými sliby. Sametově hladká i drsně vroubkovaná. Odrážejí se v ní barvy temně fialové, tmavě rudé, zářivě žluté,
Ilona Ondráčková
Boj o kouzelnou knihu
Po zatažené obloze se opilým tanečním krokem začal prohánět vítr. Chvíli tančil svižnou polku v kruzích aby za chvíli změnil styl v trhané a rychlé tango. Vír ledového vzduchu hnal oblaka do houfu před sebou.
Ilona Ondráčková
Neplánovaná dovolená
Na dvorku v trávě ležela opuštěná růžová teniska. Rozhlížela se udiveně okolo sebe. “Kdepak se schovává moje kolegyně? Moje věrná družka, druhá do páru?” Ale ať se rozhlížela doprava i doleva, kam jí špička a pata dovolila kouknout,
Ilona Ondráčková
Tureček za sedm korun
Stalo se to devadesátých letech. Káva turecká do skla i do šálku se v kavárně u Hubáčků podávala za pouhých sedm korun českých. A v celém Písku byla nejlevnější. Pracovala jsem tenkrát jako barmanka v denní kavárně.
Ilona Ondráčková
Bárbínka
"Jmenuji se Tamara! A je ve mně víc života, než v té malé ubožačce! Tiše a zle zaševelí malou pusinkou plastová panenka s blonďatou ofinkou a dvěma culíčky.
Ilona Ondráčková
Svatby jako řemen
“Takže, dědo. Máte auto číslo 2 a budete se držet hned za autem číslo 1, ve kterém pojede ženich se svým svědkem, bratrem nevěsty a jejich dcerami. Je vám to jasné?”
Ilona Ondráčková
O třech syrečcích
Žili byli, ale spíš se jen nazdařbůh kutáleli tři syrečci. Byl krásný jarní den v parku. Užívali si vyhlídku ve stínu, chráněni barevnými kosatci a tulipány. Nasávali ze všech stran novou vůni. Tak odlišnou od jejich syrečkové.
Ilona Ondráčková
Láska v nebi
Srdce osamělé romantické ženy je jako srdce z pouti. Obrovské, kýčovité a přeslazené. A křičí na všechny světové strany: Miluji Tě! A ze všeho nejvíce touží po lásce. Lásku zažívat a dostávat. Být ta jediná a osudová.
Ilona Ondráčková
Puberťačky ze střední
“Nejsi vůbec marná, Nikčo.” škádlila ji tenkrát v březnu spolužačka ze střední, když si na společných záchodcích zvýrazňovaly rty růžovým labelem s příchutí jahody a kontrolovaly v zrcadle, zda se jim nerozmazala řasenka pod očima
Ilona Ondráčková
První dovolená v obytňáku
"To je dlouhá cesta!" podává stížnost dvou a půl letá vnučka už po několikáté "Do Polska jezdí socky." konstatuje otec zetě, bývalý kamioňák "Na další cestu pojedu nejdřív až za rok!" upřesňuje dcera
Ilona Ondráčková
Svatba s příchutí burčáku
“Ano!” Vyslovila jsem rázně a nahlas to důležité slovo. Ale neuvědomila jsem si, že jsem právě skočila oddávajícímu úředníkovi do řeči.
Ilona Ondráčková
Soumrak sexbomby
Nejdřív jsem si myslela, že hubnu a zaradovala jsem se! Bodejť by ne. To věčné pocení! Ty probdělé noci! Ty propady krevního tlaku a pokusy o mdloby. Když nevíte, zda vám zrovna došel v krvi cukr nebo estrogen?
Ilona Ondráčková
Kdybych byla květinou
Moje milovaná babička Bedřiška, kterou vychovaly jeptišky a vdávala se až po třicátém roku věku byla bylinkářka. Bohužel jako dítě jsem se neptala na podrobnosti. Kdo ji naučil umění, která bylinka je vhodná na kašel ...
Ilona Ondráčková
Má smysl si ještě něco přát?
"A má to ještě smysl? Něco si přát? Když to všechno stejně nakonec dopadne úplně jinak?" zeptala se mě v telefonu bývalá kolegyně Maruška, ve chvíli kdy jsme si vzájemně přály do Nového roku.
Ilona Ondráčková
Vánoční citová bouře
Po většinu roku jsem emočně rezervovaná, až citově chladná. Vypjatým emocím se zručně vyhýbám. Ale všeho dočasu!
Ilona Ondráčková
Zahrajme si na TRT
"Trt Ilona, s bílou rouškou! Vidím tě. Jsi zastřelená. Už nehraješ." "Ilona nemá bílou roušku. Sám jsi mrtvej. Vypadáváš ze hry. Příště pořádně čum!"
Ilona Ondráčková
Co je nejlepší na nemocné klouby?
Na klouby beru doplněk "íhahá", usmívá se na mě od ucha k uchu vysoký pán. Z pusy mu žlutě svítí velké pevné zuby. Představuju si, že za chvíli pohodí hřívou - pardon ofinou, poposkočí a odběhne si do luk a polí protáhnout kosti.
Ilona Ondráčková
Nevěrným až po smrti
O tom, co nás čeká za závojem,který dělí život od smrti se jednou přesvědčíme každý sám. Romanticky si představuju, že budu příliš slabá, stará, nemohoucí a nebudu se bránit. Oddat se její otevřené náruči.
Ilona Ondráčková
Tak co chlapi?
"Tak co chlapi?" zajímají se o váš osobní život kamarádky. A s kým jiným byste měla probírat tak důležité téma, než s lidmi, kterým na vás záleží?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 133
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1745x