Vánoční citová bouře

Po většinu roku jsem emočně rezervovaná, až citově chladná. Vypjatým emocím se zručně vyhýbám. Ale všeho dočasu!

Jsem naměkko.

Místy víc, než vejce na hniličku.

Přišla mi totiž esemeska.

Od bývalého milence.

Přeje mi krásné Vánoce.

Po roce.

Nebo dvouroce?

Ale cítím to uzemnění a vyrovnání.

Nadhled a rozhled.

Výhled.

Vůbec se nerozmýšlím.

Neotevírá se mi kudla v kapse.

Necítím zlost.

Pouze sesterskou vánoční adventní mírumilovnou atmosféru.

Andělíčci mi krouží okolo hlavy.

V uších mi zní varhany.

Halelůjá.

Vše špatné je zapomenuto.

Karma je vyrovnána.

Minulost smazána.

Chlapec vyhrává vánoční bonus.

Jeho vztahový kredit se od tohoto okamžiku začíná nabíjet do plusových hodnot.

Cítím se tak velkorysá.

Dospělá.

Oduševnělá.

Citlivá k potřebám jiných.

Láskyplná a soucitná.

A tak odepisuju:

Tobě taky!